Na svých školeních a seminářích často slýchám, že je pro posluchače těžké přesvědčit druhou stranu o svém názoru, nemají dostatečné množství argumentů, aby obhájili svůj postoj, a nemohou tedy spor nikdy vyhrát.
Jednou ze základních potřeb lidstva je komunikace. Komunikace v jakékoli formě – verbální i neverbální. Komunikujeme stále a vším, celým naším tělem. Jaký tón hlasu použijeme, jaký postoj těla při komunikaci zaujmeme, jak přímo se díváme do očí druhého, jak gestikulujeme apod. Jednoduše řečeno, nekomunikovat nelze.
Komunikaci v základu rozdělujeme na pasivní, agresivní, manipulativní a asertivní komunikaci. Laskavost v komunikaci nebo také nenásilná komunikace, je speciální komunikační technikou, kterou lze zařadit do asertivní techniky, a která velmi účinně pomáhá předcházet konfliktům a řešit případné spory velmi jemnou, nenásilnou a laskavou formou.
Nejdříve si řekněme něco málo o pojmech.
Pasivní styl komunikace je taková komunikace, u které jedna ze stran nevydává energii na řešení situace, vzdálí se během komunikace, ustupuje druhé straně, omlouvá se či se vymlouvá. Vyhýbá se výměně názorů, je nejistý a bezbranný. Pasivním lidem chybí sebevědomí, sebejistota v projevu a nedokáží se prosadit. Mezi lidmi zaujímá roli „oběti“. Přizpůsobuje se silnějšímu.
Agresivní styl komunikace je oproti pasivnímu stylu velmi výrazný, sebe prosazující se styl komunikace. „Já mám svoji hodnotu, ty nestojíš za nic“. Agresivní člověk je stále připraven k útoku, vše ví nejlépe, prosazuje se bez ohledu na ostatní, rád druhým káže a vyčítá. K agresivnímu chování patří i hrubá slova, hlasitost, moralizování, ale také ironie a znehodnocování. Jde mu jen o svoje vítězství.
Manipulativní člověk se snaží dosáhnout toho, co chce oklikou. Snaží se přinutit druhého k tomu, aby se choval tak, jak chce on. Jde mu o vítězství, ne o spolupráci. Apeluje na morálku, pocity viny, na to, co řeknou druzí.
Při asertivním komunikačním stylu přebíráme plnou zodpovědnost za svoje chování a jednání. Takový člověk ví, co chce dělat, jaký způsobem to chce dělat, jsou mu jasné důsledky svého chování. Je aktivní, vyhýbá se agresivní i manipulativní komunikaci. Většinou přímo říká, co cítí a o co mu jde. Nepovyšuje se, ani se neponižuje. Umí naslouchat. Když udělá chybu, přizná to. Častěji vyjadřuje pozitivní věci. Jde mu o spolupráci nežli o vítězství. Má přiměřené sebevědomí. Dívá se do očí tomu, s kým hovoří.
Těším mě, že v dnešní době se stále více lidí obrací k základním lidským hodnotám jako je slušnost, dobrosrdečnost, úcta a respekt k druhým, ale i sobě.
A proto mým oblíbeným stylem komunikace je asertivní laskavost neboli nenásilná komunikace.
Co je nenásilná komunikace
Nenásilná komunikace (Non-violent communication) je metoda komunikace směřující k vytváření souladu mezi lidmi a k hledání řešení, která fungují pro všechny. Postupy nenásilné komunikace vyvinul Marshall Rosenberg (americký psycholog, mediátor, autor a učitel).
Podstata nenásilné komunikace je v tom, že v ostatních lidech vidíme lidi nezávisle na jejich slovech a skutcích.
Při nenásilné komunikaci pozorujeme situaci a vyjádření druhé strany však nehodnotíme. Zároveň rozpoznáváme pocity vlastní i druhé strany, poznáváme potřeby, které jsou za pocity ukryté, a nenásilně vyjádříme svou potřebu.
Nenásilná komunikace vychází z toho, že všichni lidé jsou schopni soucítění a uchylují se k násilí, pouze pokud neznají jiné prostředky, jak zajistit splnění svých potřeb.
Proces nenásilné komunikace
V procesu nenásilné komunikace člověk identifikuje své potřeby, potřeby druhých a pocity, které jsou s těmito potřebami spojené. Pokud se podaří tyto potřeby vyjádřit, může mezi těmito jedinci zavládnout harmonie.
Jednotlivé kroky při nenásilné komunikaci – 4P
Pozorovat
Pocity
Potřeby
Prosba
A jak je to v praxi
Řekněme, že váš kolega v práci, který je na stejné pracovní pozici jako vy, vás zahlcuje pracovními požadavky a úkoly, které by měl dělat právě tento kolega a nikoli vy. Vám se takový přístup nelíbí a chcete ho změnit. Potřebujete, aby na vás kolega nepředával své úkoly.
Jak byste v takovém případě postupovali podle nenásilné komunikace?
Pozorovat – popište kolegovi situaci, které jste si všimli
Pocity – popište kolegovi, jaké pocity to ve vás vyvolává
Potřeby – sdělte kolegovi, co od něj potřebujete, abyste se cítili lépe
Prosba – řekněte kolegovi o co ho prosíte, abyste byli oba v harmonii
Pozorovat
„Všimla jsem si, že na mne předáváš své úkoly.“
Pocity
„Když na mne předáváš své úkoly, cítím se nerespektována.“
Potřeby
„Oba máme své vlastní pracovní úkoly a já potřebuji, abychom je dodržovali.“
Prosba
„Chci tě poprosit, abys na mne již nepředával tvé úkoly.“
Nebojte se mluvit o svých pocitech, přáních a potřebách s druhými. Nikoho však nekritizujte, neponižujte ani se nad nikým nepovyšujte.
Základním předpokladem úspěšné komunikace je to, že obě strany se chtějí dohodnout a chtějí komunikovat.
Pamatujte, že komunikace není soutěž. Pokud tedy hledáte takové řešení, ve kterém chcete vždy vyhrát a mít svou pravdu, pak laskavost v komunikaci / nenásilná komunikace není tou pravou komunikací pro vás. Pokud však hledáte takovou formu komunikace, ve které se budete cítit komfortně, budete vždy vycházet s druhými a budete se vzájemně respektovat, pak laskavá komunikace je tím pravým nástrojem.
Hodně štěstí.
Podívejte se také na zajímavé video zakladatele nenásilné komunikace Marshalla Rosenberga, který vypráví o tom, co se stalo, když přijel navštívit Palestinu – MARSHALL ROSENBERG • Nenásilná komunikace.