Strašák jménem syndrom vyhoření

„Vyhořela jsem a už to nechci znovu zažít“.

Žijeme v době, kdy jsou kladeny vysoké nároky na zaměstnance a na jejich výkon. Výkon bývá spojen s velkou odpovědností a nasazením.

Žijeme v době rychle se měnící, nestabilní, složité a nejisté tzv. VUCA době. A právě díky tomu vzrůstá tlak na lidi, kteří se stále častěji dostávají do stresu, pak do chronického stresu až nakonec vyhoří.

Stres a následně chronický stres souvisejí také s naším osobnostním nastavením, zátěží v pracovním, i osobním životě, ale i díky našim vlastním očekáváním a skutečností resp. mezi našimi ideály a tvrdou realitou.

Stres byl, je a vždy bude, můžeme se ho však naučit poznávat, pracovat s ním a díky tomu se jej naučit snižovat a zvládat stresové situace tak, aby nás negativně neovlivňovaly.

Pokud vás zajímá co je to stres, jaké jsou důsledky stresu, jak zvládat stres, co je to syndrom vyhoření, jak s ním pracovat, jak mu předcházet, jaké jsou jednotlivé fáze syndromu vyhoření, pak čtěte dále.

Všichni víme, že se nemáme stresovat, máme hodně odpočívat a relaxovat. Všude si můžeme přečíst, co je to stres, jak s ním pracovat, jak mu předcházet a jak nevyhořet. Tak v čem je tedy problém? Proč stále více lidí trpí syndromem vyhoření?

„Nemůže vyhořet ten, kdo se pro nic nezapálil“.

Existuje spousta návodů, pouček a metod, jak efektivně pracovat se stresem a nevyhořet, ale jen málo lidí se jimi skutečně řídí. Jen málo lidí přesně ví, kdy se jedná o tzv. zdravý stres a kdy už jde o dlouhodobý nezdravý stres, který postupně přejde do chronického stresu.

Co je to stres

Stres je suma všech adaptačních reakcí biologického systému, které byly spuštěny podrážděním. Nadměrná psychická zátěž, která je nad úrovní obvyklých a zvladatelných zátěží. Přičemž úroveň zvladatelných zátěží má každý člověk v jiné výši. Jedná se o tělesnou a psychickou reakci na podněty, které vnímáme jako nepřiměřené či ohrožující.

Již dávno neplatí, že člověk stres pociťuje pouze při fyzickém ohrožení života. Když nervový systém rozpozná hrozící nebezpečí, tak mobilizuje společenstvo buněk proti vnější hrozbě. Vzniká reakce, kterou možná znáte a říká se jí, bojuj nebo uteč. Tělo zvýší své úsilí a vyplaví stresové hormony do organismu. Více o tom, jak funguje stres a jaký má vliv na lidský organismus si přečtěte v článku Stres a jeho vliv na lidský organismus.

V nynější době nejsme fyzicky ohrožení a i přesto jsme ve stresu, který přerůstá v chronický stres, který je následován syndromem vyhoření.

Stres může vznikat díky tlaku v pracovním prostředí, ale i v osobním životě. V pracovním prostředí se může jednat o stresory – příčiny stresu:

Okolí:                                   

hluk, mnoho lidí, nepříjemné pracovní prostředí

Charakter práce:             

opakující se činnost, krátké termíny na pracovní aktivitu, směnný provoz, příliš mnoho nebo příliš málo práce, příliš mnoho nebo příliš málo zodpovědnosti, dlouhé pracovní hodiny, reakce na krizi, demotivující pracovní náplň, kdy se nemůžeme plně realizovat a využívat vlastní potenciál a následovat tak svou osobní vizi. Jak najít svou vlastní vizi si přečtěte v článku Moje osobní vize

Kultura organizace:        

nacházíme se v menšině (muž / žena, kuřák / nekuřák aj.), příliš přísná nebo naopak nejasná pravidla, očekávání, úroveň stability nebo tendence neustále něco měnit ve společnosti

Lidé:                                     

vztahy s ostatními v rámci pracovního zařazení, nejsem ten správný člověk na tu danou práci, přílišná cílevědomost, snaha všem vyhovět, neefektivní pracovní návyky, práce s časem a zbytečné schůzky

A jaké jsou pak důsledky stresu?

Může se jednat o rozmanitá onemocnění, jako jsou ischemická choroba srdeční, infarkt myokardu, hypertenze, ekzémy a jiná kožní onemocnění, migréna, tenzní bolesti hlavy, bolesti v zádech, únava, bolesti na hrudi, ale i rakovina a další.

Jak zvládat stres

Prevence:                          

uvědomte si, jaké původce stresu můžete eliminovat doma i v zaměstnání. Je nutné setrvávat v zaměstnání, které mne neuspokojuje, ve kterém nejsem motivován/a? Jaké mám vztahy doma a na pracovišti, uspokojují mě, dodávají mi energii a motivaci? Dělám to, co mne naplňuje a baví?

Předvídání:                       

existuje několik stresových prožitků a zážitků (svatba, nové zaměstnání, stěhování, příchod potomka do rodiny apod.). Pokud víme, že nás taková situace čeká či může nastat, lze předvídat, že bude pro nás náročná a tedy lze s touto situací počítat, připravit se na ni a následně s ní pracovat. Existují však situace, které nelze předvídat (smrt, výpověď, nehoda apod.), a se kterými nelze dopředu pracovat. V těchto případech je důležité vyhledávat pomoc u odborníků a rodiny a naučit se několik metod, které pomáhají stres snižovat (meditace, relaxace, sport, kulturní aktivity apod.)

Příprava:                             

co mohu udělat, jak mohu zareagovat, jak se mohu na danou situaci připravit, koho a co k tomu potřebuji. Co mi pomůže. Pamatujte na to, že obecné pravidlo neexistuje. Každý člověk je individuální a na každého platí něco jiného. Jinými slovy, vyzkoušejte různé metody a prozkoumejte, co na vás platí, co vám pomáhá a rozvíjejte to, ale HLAVNĚ něco dělejte

Percepce:                           

jak situaci vnímám a interpretuji, objasňuji si ji pro sebe. Považuji každou vzniklou situaci za moje ohrožení? „Proč se takové věci stávají jen mně. Jiní jsou šťastní, tak proč zrovna já ne“

Poučení:                             

co si odnáším pro příští situaci. Co na mne fungovalo a co nikoli. V čem se cítím silná/ý a v čem naopak slabá/ý. Kdo mi pomohl, co mi pomohlo situaci zvládnout a překonat, kde cítím, že mám ještě prostor na zlepšení. Nebo možná mám obavy, že by se situace mohla opakovat a mé negativní pocity by se mohly vrátit

Syndrom vyhoření

Jedná se o psychický stav, prožitek vyčerpání. Dlouhodobé vyčerpání a tvoří ho symptomy jak psychické/emocionální, tak fyzické, ale i související se změnou chování tzv. behaviorální.

Fyzické:                               

bušení srdce, bolest na hrudi, bodavé, řezavé pocity v rukou a nohou, vyrážky, migréna

Emocionální:                    

úzkost, vztek, agrese, deprese, apatie, bezmocnost, výkyvy v emocích, nadměrné pocity únavy, obtíže soustředění

Behaviorální:                    

nerozhodnost, nemocnost, pomalé uzdravování, zhoršená kvalita práce, přejídání, nechutenství, problémy se spánkem, problémy ve vztazích, roztěkanost, nesoustředěnost, odmítání okolí, osamělost a vyhledávání samoty

Jednotlivé fáze syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření následuje po dlouhodobém psychickém vypětí. Doba, po kterou je člověk ve stresu a vypětí se u každého může lišit. A protože nastupuje pomalu, je mnohdy těžké syndrom podchytit ihned v začátku.

V první fázi se člověk nadchne pro novou práci nebo projekt. Začne hodně pracovat a dělat to nelepší, co dokáže. Nicméně i v této fázi se mohou dostavit pocity, že i když se člověk snaží, má pocit, že se mu nedaří, a že požadavkům nemůže dostát. Investuje hodně energie do splnění úkolu.

V další fázi množství práce jen přibývá, protože pocit, že se práce nedaří, je stále přítomná a nastupuje falešný pocit „musím tedy makat více“. Člověk se v dané práci začne trochu ztrácet. Zde se dostavují pocity smutku, kdy odvedené práce není dost, práce není dost dobrá a člověk začne pracovat o to usilovněji a začne bojovat s časem a chaosem.

V následné fázi se vyskytují symptomy neurózy jako je smutek, úzkost, vnitřní tenze a začne se zvyšovat pocit stresu „nic nestíhám, mám hodně práce, pořád musím být pracovně zapojen a vytížen. Není čas odpočívat, něco mi uteče, něco nedodělám, nesplním“. Vznikají první chyby, chaotické chování a jednání.

V poslední fázi dochází k apatii. Pocit, že musím hodně pracovat, aby byl úkol splněn, je nahrazen tzv. nic neděláním. Člověk je podrážděn z jakéhokoli zadaného úkolu, který ho v minulosti bavil a uspokojoval. Vznikají konflikty doma i v zaměstnání. Přítomnost druhých je obtěžující. Člověk ztrácí chuť, nadšení a zájem pro cokoli. Dostavuje se trvalá únava, vyčerpání, zklamání. Především v této fázi se vyskytují příznaky, jako jsou pokles výkonu, nespavost při naopak neustálý pocit únavy a spánku, deprese, úzkosti, poruchy soustředění a paměti, tělesné potíže (trávení, sexualita, srdeční problémy apod.).

Jaká je odolnost vůči stresové zátěži a jak si ji můžeme vybudovat?

Jsou lidé, kteří se do stresových situací prakticky nedostávají. Není to proto, že by je nezažívali, ale proto, že mají jinou psychickou odolnost vůči stresovým situacím.

Faktory, které pomáhají stresovou zátěž zvládnout je kvalitní a podporující rodinné zázemí. Dále pozitivní přístup k řešení stresové situace.

Odolnost vůči stresové zátěži je také dána vrozenými faktory, jako jsou temperament osobnosti, osobnostní struktura, ale i pocit bezpečí získaný v dětství.

Dobrou zprávou je, že se odolnosti vůči stresu můžeme naučit. A to změnou postoje, tedy jakým způsobem budeme ke stresové situaci přistupovat. Jaký máme životní styl. Není tajemstvím, že zdravý životní styl je sám o sobě podporující. Zdravým stylem mám na mysli fyzický pohyb / sport, kvalitní strava. Strava, která neobsahuje příliš mnoho alergenů, tuků, cukrů a zejména sacharidů, které zanášejí organismus. Organismus pak namísto „boje“ se stresovou situací, bojuje s udržením zdravého těla.

Také je rozhodující osobní strategie zvládání stresu a tedy styl myšlení, hodnocení a postojů k sobě, k druhým a ke světu vůbec.

Jak tedy účinně bojovat proti stresu a nevyhořet?

Změnou situace – zaměřené na stresový podnět

• Řešení problémů (jakým způsobem problém řeším, jak se k němu postavím, co s ním udělám, nechám se jím ovlivnit, nebo jej přijmu jako skutečnost a místo babrání se v problému řeším vzniklou situaci jako prostor pro mé sebepoznání a sebe rozvoj)
• Time management (hospodaření s časem, dokáži si čas uspořádat tak, abych měl/a čas na své koníčky, rodinu, odpočinek? Jak mám soukromý a pracovní život rozložen?)
• Zlepšení rozhodovacích procesů (delegování při řízení projektů, týmů a procesů, nastavení priorit. Musím vše rozhodovat já? Je skutečně nutné, aby všechny úkoly byly udělány mnou?)
• Optimální komunikace v mezilidských vztazích (úcta, respekt, důvěra, pokora. Umím požádat o pomoc, když ji potřebuji? Dokáži s lidmi vycházet i v obtížných situacích?)

Nácvikem dovedností zvládat situaci – zaměřené na stresovou reakci

• Relaxační techniky
• Využití sociálních vztahů, sociální opora
• Tělesné aktivity
• Relaxační aktivity a emoční uvolnění
• Psychohygiena

Změnou pohledu na situaci – zaměřené na osobní, individuální podíl při vzniku stresu

• Pozitivní myšlení
• Změna strategií zvládání stresu s podporou psychologa/terapeuta

Co když už syndrom vyhoření mám, co s tím?

Pokud se u vás syndrom vyhoření projevil, pak jedinou léčbou je „dát si pohov“. Myslím tím skutečný pohov, klid, změna, získat zpět svou energii.

• Odejít ze zaměstnání, díky kterému syndrom vyhoření nastal. Vzít si dovolenou a po měsíci se vrátit do stejného prostředí, ke stejným lidem, do stejných procesů nepřinese dlouhodobý účinek. Může se jednat o krátkodobou léčbu a syndrom vyhoření se může dostavit znovu. Vy potřebujete pryč z toxického prostředí.
• Zcela vypnout. Přejít z jednoho zaměstnání do druhého, aniž bychom měli čas na regeneraci, nepřinese žádný pozitivní výsledek. Potřebujete pauzu a odpočinek. Délka přestávky závisí na rozsahu syndromu vyhoření. Někdo bude fit za měsíc, někdo nebude připraven na novou práci ani za rok. Ze syndromu vyhoření vede cesta skrz fyzické i mentální cvičení, relaxace, meditace, vaše zájmy.
• Lékaři, terapeuti, kouči. Využijte všechny možnosti, které trh nabízí. V žádném případě na to nebuďte sami. Zkuste najít důvod, proč syndrom vznikl, proč jste si příznaků nevšimli dříve, poučte se z toho a vyvarujte se podobného chování. S tím vším pomohou terapeuti či koučové.
• Změňte své myšlení, chování a jednání. To, že se u vás rozvinul syndrom vyhoření, mělo nějaký důvod a mělo vám to něco ukázat, něco o vás prozradit. Najděte ten důvod. Poučte se z něj. Zkuste zmapovat vaše chování a jednání v jednotlivých stresových situacích.
• Čerpejte energii. Vedle kompletní změny potřebujete i načerpat energii. Syndrom vyhoření vznikl proto, že člověk vydává více energie, nežli přijímá. Hledejte tedy zdroj svého uspokojení. Najděte svou osobní vizi, něco co vás naplňuje, co vám dodává energii a díky čemu budete v budoucnu úspěšně bojovat proti syndromu vyhoření.

Na závěr pár mouder

Není nutné se obávat stresových situací. Každá stresová situace u nás nutně nemusí vyvolat chronický stres či syndrom vyhoření. Syndrom vyhoření přichází až po dlouhodobém chronickém stresu a po dlouhodobých velmi náročných stresových situacích.

Dávejte si však pozor, pokud se nadchnete pro novou práci či projekt. Většinou se nedíváme doleva, doprava a s velkým nadšením a zápalem se vrhneme do práce. Začneme se věnovat jen práci a na sebe, své koníčky, rodinu a přátele zapomínáme. A přitom toto jsou přesně faktory, které nám naplňují náš život pozitivní energií a které nám pomáhají v náročných situacích.

Vždy si uvědomte, že vaši práci odvádíte podle vašeho nejlepšího vědomí a svědomí. Nebojte se tedy dělat chyby. Jsme jen lidé, díky chybám se učíme, a zároveň se tím i posouváme. Díky chybám zjišťujeme, kterou cestou se vydat, a kterou se naopak nevydat.

„Pamatujte, že dobří manažeři nejsou chybující a nemají své negativní stránky, pouze prostor pro zlepšení a rozvoj :-)“.

Pokud Vás zajímá tématika syndromu vyhoření, podívejte se na krátké video Radkina Honzáka: 8 tipů jak nezblbnout ze života.

Poznámka: Pokud jste dočetli až sem, velice Vám děkuji. Jsem ráda, že se zajímáte o témata, o kterých píši.

Ve svých článcích na blogu vyjadřuji své názory, tipy, rady a to dle svého vlastního výzkumu, průzkumu, studia a zkušeností mých vlastních či mých klientů. Zkušeností, které se Vám snažím dle svého nejlepšího vědomí a svědomí předávat. Budu ráda, pokud budete využívat kritické myšlení (ověřujte si všechny pro Vás důležité informace, které se dozvíte, a to nejen ty ode mne :-)). Díky kritickému myšlení si informace ověříte a tím budete mít jistotu, zda jsou informace pravdivé. Články nemohou vždy vyjadřovat kompletní výčet postupů či hloubkovou analýzu daného tématu, protože cest, jak se dostat do cíle, je vždy několik.

Pokud byste Vaše zjištěné informace a odlišnosti chtěli se mnou sdílet, budu velice ráda adelka.karlovska@seznam.cz. Protože pořád je se, co učit :-).