Adéla KarlovskáVpadla do místnosti, kterou ihned ovládla svou bytostí. Místo pozdravu se sesypala do křesla a jen zabručela „ježíš to je horko“ a těžce oddychovala. Elegantní, naprosto perfektně upravená a nalíčená, oblečená dle poslední módy, DÁMA, za kterou se nejeden muž otočí. Vzezřením působí VELMI sebevědomě, ale….
Čekám, pozoruji ji a přemýšlím, co asi dělá, kdo a co je zač a co chce řešit. Usmívám se a čekám.
Klientka, říkejme jí třeba Eva, se ke mně objednala na konzultaci už před několika týdny. 2x sezení zrušila a dnes mi zavolala, že jako neví, zda to vůbec stihne, že toho má strašně moc. Tak nějak jsem s tím počítala. Dělám si tedy v klidu čas pro sebe a vykuřuji terapeutickou místnost bílou šalvějí. Zvonek, odkládám šalvěj, zvonek, jdu ke dveřím, a zase zvonek…….že by si myslela, že zvoněním si nahradí těch 15 minut, o které dorazila později?
Eva má problém se svým otcem, který je alkoholik. Jako dítě jí emočně a fyzicky týral. Zastání neměla u nikoho ani u matky. Jednou jí otec zmlátil koženým páskem tak, že měla dva týdny na zádech modřiny a matka neudělala nic, vůbec nic. V pubertě jí sexuálně zneužil starší spolužák ve škole. Neměla to komu říci, svému otci? Ten by jí tak akorát zmlátil za to, že to dopustila a jistě by to dle něj byla ještě její vina. A bulimie a deprese a strachy
a úzkosti a úzkostná porucha a…a….a…a……….ne, toto vše mi neřekla hned, jak přestala oddychovat. Vyplynulo to až z xy sezení a pěkně postupně, jak jí to tělo, mysl a srdce dovolili. Ale byl to boj, jak zkonstatovala.
Bojovala a hodně. Bojuje ostatně celý svůj život, nic jiného nezná. Nic jiného vlastně nedělá. Nejdříve bojuje o přízeň u své matky, která jí bezmezně nemilovala, pak bojuje o přízeň svého otce, který ji mlátí za každou kravinu…že přijde o pět minut pozdě z procházky s kamarádkou, že píchla kolo, že nevěděla, kam její starší bratr odešel, že…že…že…Později bojuje o svůj vztah, pak zase o svůj život a přežití, pak o pozici v práci…….prostě pořád bojuje a neví PROČ.
Už je z toho boje unavená. Chce přestat, ale neví jak. Neví, jak se rozloučit s minulostí, jak to zastavit. Neví, jak žít normálně, neví, jak být ŠŤASNÁ.
Hodně těžký oříšek…..
Pořád čekám, ale už se tolik neusmívám. Je mi jí líto, soucítím s ní. Chci ji skutečně pomoci. Odpouštím jí její pozdní příchod, odpouštím jí, že ani nepozdravila, odpouštím jí, že netrpělivě zvonila, odpouštím….ale o mne tu nejde. Jde o Evu. Eva totiž nedokáže odpustit sama sobě. Nedokáže odpustit svému otci, své matce, svému bratrovi, celému světu. Proč by měla odpouštět? Oni jsou ti špatní, ona nic neudělala. Nedokáže přijmout minulost a to, co se jí stalo. Proč by měla, když to bylo špatné? A sobě si má odpouštět jako co?
Už toho zkusila strašně moc. Pracuje na sobě roky. Psychoterapie, různé druhy léčby pomocí mnohých psychosomatických metod, čínskou medicínu, bylinky, karty, čarodějnické praktiky, afirmace, hodně toho načetla, nastudovala, ale stejně je tam, kde byla než toho strašně moc zkusila.
Přehodila si nohu přes nohu, rozhodila ruce a ptá se mě způsobem…tak jsem tu, dělej se mnou něco: „tak co se mnou„?
Odpovídám: „láska„.
Zírá na mě a zase těžce oddychuje. Zkoumá mě, zda si dělám legraci. A já znovu odpovídám: „láska„.
Ticho….rozplakala se. „Elegantní, naprosto perfektně upravená a nalíčená dáma“ sundala svou masku dokonalosti a já vidím nádhernou malou holčičku, která nesmírně trpí a celý svůj život bojuje jen o to, aby jí někdo miloval a hlavně, aby se milovala ona sama, protože jí to nikdo nenaučil. A já cítím, že ji miluji a že všechno bude v naprostém pořádku.
Přečtěte si také zajímavý rozbor knihy Musela jsem zemřít od Anity Moorjan, který sestavila Barbora Studená z Institutu transformační psychologie.
Poznámka: Pokud jste dočetli až sem, velice Vám děkuji. Jsem ráda, že se zajímáte o témata, o kterých píši.
Ve svých článcích na blogu vyjadřuji své názory, tipy, rady a to dle svého vlastního výzkumu, průzkumu, studia a zkušeností mých vlastních či mých klientů. Zkušeností, které se Vám snažím dle svého nejlepšího vědomí a svědomí předávat. Budu ráda, pokud budete využívat kritické myšlení (ověřujte si všechny pro Vás důležité informace, které se dozvíte, a to nejen ty ode mne :-)). Díky kritickému myšlení si informace ověříte a tím budete mít jistotu, zda jsou informace pravdivé. Články nemohou vždy vyjadřovat kompletní výčet postupů či hloubkovou analýzu daného tématu, protože cest, jak se dostat do cíle, je vždy několik.
Pokud byste Vaše zjištěné informace a odlišnosti chtěli se mnou sdílet, budu velice ráda adelka.karlovska@seznam.cz. Protože pořád je se, co učit :-).
